dalsi magie druidu
Druidové podle shodného mínění svých současníků uměli velmi dobře a přesně předvídat budoucnost a zřejmě jí i ovlivňovat. Uměli prý brát na sebe podobu různých zvířat i lidí (umění davové sugesce?). Uměli prý pronikat k podstatě věcí a poznat pravou příčinu různých dějů.
Později byli právě kvůli těmto svým schopnostem velmi krutě pronásledováni. Zlomení moci druidů se stalo klíčovou otázkou nastolení římské moci v západní Evropě. Neblaze tak proslul císař Tiberius, který nejen vydal pokyn k vyvraždění druidů, ale šel tak daleko, že nařídil popravu každého, kdo ukrýval keltského kněze, pomáhal mu, nebo ho jen znal a neoznámil římským úřadům. takový provinilec byl popraven i s celou rodinou a vyvlastněn jeho majetek. Ve středověku pronásledování nositelů druidských tradic pokračovalo neztenčenou měrou především ve jménu šíření křesťanství. Málokdo si dnes uvědomuje, že původním vzorem čarodějů i čarodějnic byli právě druidové - tolik "nebezpeční" církvi svými znalostmi a uměním. V pověstech o králi Artuši, které mají historický základ v událostech 5. století se již hovoří o čaroději Merlinovi, přičemž šlo patrně o jednoho z posledních historicky známých druidů.
V raném středověku také učinili druidové ještě jeden pokus o prodloužení kontinuity svého učení. V mnohem větší míře než předtím začali do svého učení zasvěcovat ženy. Ženské protějšky druidů existovaly i předtím a máme o nich početné zprávy jak v keltských pověstech (většinou šlo o společenství "devíti panen") tak i v historických zprávách (například Caesar se zmiňuje o ostrovech obývaných pouze černě oděnými kněžkami, které nechal povraždit). Záměr druidů byl jasný - druidské učení muselo přejít do ilegality a mnohem lépe a nenápadněji se přenášelo s pomocí zasvěcených žen. Křesťanská církev na to reagovala surově a hystericky: začalo období inkvizice a čarodějnických procesů. Ve svých počátcích šlo především o jediné - zamezit dalšímu šíření druidské tradice. Tento proces později přerostl v pokus o uchopení totální moci církve nad společností a na hranicích již nekončili pouze lidé podezřelí z "pohanského" vyznání, ale i lidé, které bylo pro církev ekonomicky výhodné upálit.
Přesto se lze v evropské historii setkat s principy filozofie, myšlení i některými (stále velmi utajovanými) znalostmi, které byly vlastní kdysi pouze druidům. Druidové, kteří tak dobře dovedli předvídat budoucnost, nikdy nepřipustili zánik svého učení. Pouze jej museli přizpůsobit novým podmínkám - a přejít do ilegality. Kdo má trochu fantazie, najde jejich stopy například u některých heretických sekt, tajných společností, možná se dostane i k řádu templářů.
Doba, v které žijeme, je velkým předělem v životě lidstva. Mění se filozofické postoje, mění se náboženské postoje a hovoří se o nástupu nového, vodnářského věku. Není právě teď ta nejvhodnější chvíle k vystoupení druidských myšlenek z ilegality?