Magie Druidu
Věštění zřejmě nebylo jednou "nadpřirozenou" schopností keltských druidů. Uvádí se, že uměli budoucí děje nejenom předvídat, ale také i úspěšně ovlivňovat.
Někdy je ovšem těžké rozlišit, zda byla budoucnost pouze předpovězena či v tom bylo o něco více. Vzpomeňme si i na známé Kozinovo "do roka a do dne!", které zřejmě lidová tradice vydolovala kdesi z dávných keltských pověstí kraje, neboť toto rčení je obvyklé v celém keltském okruhu lidových bájí.
Ovlivnění budoucnosti se však dopouštěli druidové v obřadu zlořečení, nazývaném Glam dicind, který by se jistě hodil i v dnešní době. Tímto obřadem se podle pověstí dokázali zbavit druidové krále, který vládl zemi nespravedlivě. Obřad prý spočíval v tom, že se druidové vydali na kopec kde rostl hloh, tam se postavili zády ke keři a čelem ke králi a za větru vanoucího od severu odříkali jeden po druhém verše kletby do kamene, který drželi spolu s trnem hlohu v ruce. Pokud bylo jejich "zlořečení" neoprávněné, okamžitě je pohltila zem, avšak pokud byla jejich kletba oprávněná, propadl se prý do země král, jeho žena, kůň i pes...
Velmi nepříjemné zkušenosti s druidským čarováním měl prý i Caesar, který vedl proti Keltům dlouhodobou a zničující válku. Při dobývání Británie mu však prý způsobili nemalé potíže druidové, aniž by s nimi přišel do fyzického kontaktu.
Když zrána 25. srpna roku 55. před Kristem dorazil Caesar se svojí flotilou k břehům Británie, naskytl se mu pohled na bílé útesy South Forelandu, z nichž k němu shlíželo několik bíle oděných druidů. Caesar se domníval, že jen kontrolují situaci aby měli přehled o pohybu Caesarovy flotily a nijak si nevšímal podivných gest a pohybů rukama těchto mužů. Měl přece jiné starosti - už při vyloďování se dostal málem do obklíčení a měl problémy, aby se vůbec nějak na pobřeží uchytil. Tolik potřeboval lodě s jezdectvem a zásobami aby mohl konečně zahájit útok proti těm zlotřilým Keltům. Avšak ve chvíli kdy se toužebně očekávané lodě objevily u pobřeží, přihnala se od severovýchodu silná bouře a lodě rozehnala. Většina jich pak nějakou dobu bloudila po moři než se jim podařilo vrátit se do Galie (dnešní Francie). Stejná bouře pak rozbila většinu Caesarových lodí zakotvených již na britském pobřeží. Bez jízdy, bez zásob a výbavy na přezimování se stala Caesarova invaze fiaskem. Nezbylo mu nic jiného než se s ostudou vrátit domů a senátu vysvětlovat, že prý šlo jen o průzkum bojem.
O rok později již nechtěl nechat Caesar nic náhodě. Nechal naložit 5 legií, což je 30.000 vojáků a 2000 mužů jízdy na 740 lodí a vyrazil opět k britským břehům. Na bílých útesech opět spatřil druidy. K večeru 7. července roku 54. př. n. l. se římská vojska vylodila poblíž Walmeru a zahájila postup do vnitrozemí. V noci z 8. na 9. červenec se přihnala silná bouře a rozbila většinu Caesarových lodí. Tehdy však Caesar invazi nevzdal a požádal o doplnění zásob z Galie.
S druidskou magií se setkal Caesar ještě jednou, na sklonku svého života. V již obsazené Galii vypukla vzpoura, kterou vedl keltský druid a král v jedné osobě - známý Vercingetorix. Vercingetorix se pokusil vcelku úspěšně sjednotit protiřímský odpor avšak Caesar proti jeho lidem zakročil s nebývalou krutostí. Po vypálení keltských měst Avaricum a Alésie a zmasakrování několika tisíců civilistů včetně žen i dětí byl Vercingetorix zajat a v poutech odvlečen do Říma. Teprve po šesti letech krutého mučení jej nechal Caesar popravit. Před popravou však Vercingetorix, který po celou tu dobu nesklonil hlavu a neuznal Caesara vládcem Galie, Caesarovi řekl do očí: "Za své zločiny budeš potrestán rukou toho, koho nejvíc miluješ!" Byla to kletba nebo věštba? Každopádně však 15. března roku 44. před Kristem Caesarův oblíbenec Brutus noří svojí dýku do jeho boku.